Slovníček pojmů – převzato z Wikipedie
Produktivita
- Snippet from Wikipedia: Unicode
Unicode (anglicky Unicode) je technická norma pro oblast výpočetní techniky definující jednotnou znakovou sadu a konzistentní kódování znaků pro reprezentaci a zpracovávání textů použitelné pro většinu písem používaných v současnosti na Zemi. Unicode je vyvíjen v součinnosti s ISO/IEC 10646 a je publikován elektronicky jako The Unicode Standard. Nejnovější verze obsahuje repertoár více než 140 000 znaků pokrývajících 159 moderních a historických písem a mnoho sad symbolů. Standard sestává ze sady tabulek pro vizuální referenci, popisu metod kódování, sady referenčních datových souborů a dalších položek, jako například vlastností znaků, pravidel pro normalizaci textů, dekompozici, řazení, vykreslování a zobrazování obousměrného textu (pro správné zobrazení textu obsahující písma psaná zprava doleva i zleva doprava, jako například arabské a hebrejské písmo). Poslední verze je Unicode 14.0 ze září roku 2021. Normu udržuje Unicode Consortium.
- Snippet from Wikipedia: UTF-8
UTF-8 (zkratka pro UCS/Unicode Transformation Format) je jedním ze způsobů kódování znaků, tedy přiřazení číselných kódů znakové sadě (písmenům abecedy a dalším znakům) pro potřeby počítačového zpracování textů. Představuje rozšířený mezinárodní standard dle norem Unicode/ISO/IEC 10646 a dominantní způsob kódování na internetovém webu, který umožňuje ukládat a zobrazovat texty s použitím široké palety světových písem.
Používá proměnnou délku znaku od 1 do 4 bajtů, zatímco standardy UTF-16 a UTF-32 mají pevnou délku 2 a 4 bajty (16 a 32 bitů). Byl navržen pro zpětnou kompatibilitu s ASCII, které obsahuje jen základní sadu anglické abecedy a se kterým má totožný způsob kódování 1bajtových (7bitových) znaků. UTF-8 je definováno v ISO 10646-1:2000 Annex D, v RFC 3629 a v Unicode 4.0.
Důvody vzniku, základní vlastnosti
Přirozené kódování znaků Unicode/UCS do 2 nebo 4 bajtů se nazývá UCS-2/UTF-16 a UCS-4/UTF-32.
- Snippet from Wikipedia: Příkazový řádek
Příkazový řádek (zkratka CLI, anglicky Command Line Interface) ve Windows a Terminál v OSx představují uživatelské rozhraní, ve kterém uživatel komunikuje s programy nebo operačním systémem zapisováním příkazů do příkazového řádku. Na rozdíl od textového rozhraní a grafického uživatelského rozhraní nevyužívá myš ani menu a nedovede pracovat s celou plochou obrazovky (terminálu).
Popis funkce
Příkazový řádek zobrazuje výzvu (prompt) a (blikající) kurzor. Uživatel vkládá příkazy napsáním jejich názvu a stiskem klávesy „Enter“. Interpret příkazů pak vložený text přijme, analyzuje a spustí příslušný program. Příkazový řádek může být spuštěn v textovém terminálu nebo pomocí emulace terminálu, jako je např.
- Snippet from Wikipedia: Dávkový soubor
Dávkový soubor je v operačním systému DOS, OS/2 a Microsoft Windows textový soubor obsahující sérii příkazů, které jsou zpracovány interpretem příkazového řádku. Když je dávkový soubor spuštěn, interpret (obvykle COMMAND.COM nebo cmd.exe) čte soubor a spouští jednotlivé příkazy, které jsou umístěny na samostatných řádcích. Dávkové soubory jsou užitečné, když je potřeba spustit po sobě několik spustitelných souborů, čehož obvykle využívají administrátoři pro automatizaci zdlouhavých procesů.
DOSové dávkové soubory mají příponu souboru .BAT (velikost písmen nemá vliv). Dávkové soubory v jiných prostředích mohou mít jiné přípony, jako například .cmd ve Windows NT a OS/2 nebo .btm ve 4DOS a příbuzných shellech. Mezi příponami .bat a .cmd není rozdíl, pokud jsou spouštěny svým jménem, avšak při použití zástupců jsou dávky s příponou .bat interpretovány 16bitovým COMMAND.COM a dávky s příponou .cmd jsou ve Windows NT interpretovány 32bitovým shellem cmd.exe a jsou povolena všechna rozšíření.
- Snippet from Wikipedia: Přípona souboru
Přípona souboru (správněji přípona názvu souboru, anglicky file name extension) je v informatice část názvu souboru, která je zpravidla oddělená znakem tečka (.) od vlastního jména souboru. Přípona souboru má zpravidla délku 1 až 4 znaky. Její význam je v určení typu a obsahu souboru (viz formát souboru). V systémech DOS a Microsoft Windows je podle přípony určena akce, která je se souborem provedena. V unixových systémech má přípona menší význam a systém obvykle zjišťuje typ souboru podle jeho obsahu (viz nástroj file).
Charakteristika
Ve starších typech souborových systémů byla přípona pevnou součástí názvu souboru a formát názvu souboru se udával ve tvaru N+M kde N je maximální počet znaků v názvu souboru a M je maximální počet znaků přípony.